Výletník

Přihlášení Vzhled stránky

Ralsko 2009

Dobrodružné putování bývalým vojenským prostorem.
Vzpomínka na puťák Puťák po Ralsku

   Přepěkný vyletněný víkend nám dopřál mnoho dobrodružných zážitků. Naše putování začalo v pátek. Sešli jsme se na okraji malebného městečka Bělá pod Bezdězem na vlakovém nádraží. Naším jediným cílem vrcholícího večera bylo najít vhodné spaniště. Naše kroky vedly po zelené značce, po dvou kilometrech jsme z turistické značky sešli a zamíříli divokou přírodou přímo k severu. Po třech kilometrech a čtyřech šnečích délkách jsme na Kozím hřbetu našli vhodné místo na spaní. Potom následovala diskuze o tom, kdo a jak si kde ustele. Slabší povahy nalezly bezpečí pod plátnem stanů, leč ti, kdo se nebáli lesku vlčích zubů, rozprostřeli své přikrývky přímo pod hvězdnou oblohou. Spali jsme na velmi pěkném místě. Já, Lenka a Milan jsme spali pod širým nebem, Dana si postavila sólo stan, Pepa a Zbyněk duostan. Nelze zapomenout na večerní rozprávku u večeře. Jelikož bylo až pouštní sucho a žádná voda v blízkosti, raději jsme ani nerozdělávali oheň a hřáli se v odlesku sovích očí. Večerní diskuze skončila něco málo před půlnocí a poté se všichni odebrali ke spánku. Druhý den nás probudilo sluníčko vycházející nad obzor. Naši chrabří náčelníci, Pepa a Zbyněk měli propracované plány dnešní trasy, která nevedla po turistických cestách, ale po zpevněných neznačených pěšinách. Naše kroky zamířily přímo za střelkou buzoly do Kuřivod. Během naší pouti jsme navštívili údajně bývalý sklad jaderných hlavic. V jeho okolí jsme našli staré ruské plynové masky, které jsme si ponechali jednak jako suvenýr, a někteří z nás si vylepšili vzhled. Polední zvony nás zastihly již v Kuřivodech, kde jsme narazili na jedinou místní restauraci.

   Po vydatném obědě jsme zamířili směrem na Židlovskou pláň - bývalou tankovou střelnici. Jedná se o veliký areál, kde je uvnitř dnes klidová zóna pro zvěř. Naše kroky vedly po lesních cestách. Cestou Milan objevil další pěkný suvenýr. Jednalo se o ceduli která ohraničovala dříve vojenský prostor. Po několika kilometrech přes Židlovskou pláň jsme se rozhodli sejít z cesty a jít přímo za nosem přes louky. Jelikož to byl bývalý vojenský prostor louka byla zarostlá metr vysokou trávou a všude byly značné výmoly. Po úspěšném překonání louky jsme narazili konečně na cestu. Po kratším odpočinku někteří jedinci zjistili, že mají někteří na sobě něco málo přes 15 miniaturních klíšťat na nohách. Naštěstí se nám povedlo všechnu krvežíznivou havěť odstranit. Následovalo další cestování kde nás potkal cestou pan nadlesní, který nás ochotně nasměroval k místu, kde bychom mohli přenocovat. Jelikož jsme byli v klidové chráněné zóně tak jsme byli navíc i hlídaní. Nad obzorem létala pravidelně letadla a sledovala, zda někde není vidět kouř. Jakmile by někdo zapálil oheň, hned by na nás přišli. Mimo nocležiště nám pán doporučil podívat se na poustevnu Zbynsko, kam jsme později i dorazili a vše si pěkně prohlédli. Byl to pěkný skalní byt. Vzhledem k tomu, že tam bylo velké množství komárů, usoudili jsme, že spát budeme někde jinde. Nadlesní nám ještě doporučil spát u rybníka. Byl to bývalý tankobrod, leč celkem čistý a písčitý rybník. Od poustevny jsme se tedy vydali k němu. Cestou jsme v Hvězdově u jedné paní načerpali vodu. Rybník jsme našli a i přes některé menší komplikace jsme se spokojeně ubytovali. Následovala večeře a došlo i na koupání. Já a Dana jsme měly plavky a mohli jsme se beze všeho studu koupat. Ostatním většinou chyběly nejen plavky ale i ručník. Rovněž tak i stud a nakonec přece jenom tam pár jedinců potají bez plavek vlezlo. Tentokráte jsme spali všichni kromě Milana ve stanu.

   V neděli ráno jsme se rozhodli pro menší výlet. Zbyněk si domluvil rodinnou návštěvu a tak nás musel opustit. Po probuzení se většina z nás vykoupala v rybníku. Milan stihl vstát v šest ráno. Poté si šel nejspíše lehnout, a o dvě hodiny později kdy jsme vstali se šel koupat podruhé. Při snídani jsme se domluvili kam naše kroky povedou dál - na kopec Ralsko. Od rybníka bylo několik možností  kudy jít. Skoro všechny varianty vedly po asfaltových cestách. Jediná cesta vinoucí se lesem byla přes Ralský vrch. Ze začátku se nikomu nechtělo, ale nakonec jsme se přemluvili pro tuto variantu. Šli jsme kousek se Zbyňkem, který nás po 5 km opustil a odbočil směrem na Mimoň, odkud mu jel vlak do Liberce. My jsme cestou na Ralsko objevili hlásku, na kterou Milan neodolal vyšplhat. Cesta byla přímá a vedla v příjemném stínu borovic. Neděle byla slunečná, a bylo dost horko. Po mnoha útrapách jsme vrch Ralsko nakonec zdolali. Cestou jsem byla ostatními několikrát prokletá za to, že jsem navrhla jít na Ralsko, a ještě přímou cestou. Na Ralsku jsme potkali manželský pár, který nám povyprávěl něco o historii Ralska a jeho osudu za ruské okupace. Naším dalším cílem byla průrva Ploučnice. Manželský pár nás doprovázel tímto směrem též. Při sestupu jsme potkali cestou jedoucí cyklisty na Ralsko. Milan si musel ty blázny vyfotit, jelikož doposud nám tak řikali ostatní turisté. Nezdálo se jim,že jsme na Ralsko vylezli s tím, že každý měl na zádech svoji krosnu. Průrva Ploučnice byla moc pěkná. Manželský pár nás informoval o tom, že si hodlají projít průrvu zevnitř. Já s Milanem jsme se jejich bláznivým nápadem inspirovali a rozhodli jsme se jít s nimi. Byla to moc pěkná exkurze. Ploučnice zde byla čistá, dno kamenité. Průrva zevnitř byla překrásná. Pískovcové stěny působily důstojným a majestátním dojmem, na  konci průrvy byl malý vodopád. S Milanem jsme z něj seskočili rovnou do hluboké tůně. Překvapila mě velmi přijemně hloubka která zde byla 3,5 m. Bylo to příjemné osvěžení v parném letním dni. Po odpočinku u Ploučnice následovalo putování do místního motorestu. Zde jsme se naobědvali. Naše pouť končila na vlakovém nádraží ve Velkém Grunově. Zde jsme si všichni koupili jízdenky do České Lípy a rozloučili se s Milanem a Lenkou.

   Putování Ralskem bylo velmi příjemné. Sešla se skvělá parta. Zbyněk s Pepou měli precizně naplánovanou a promyšlenou trasu. Naši vůdci odvedli skvělou práci, kterou všichni náležitě ocenili. Všichni doufáme, že takto vydařených akcí bude vícero.

Zobrazit fotky z akce

Vložil: LucieK. Vloženo: 19.8.2009. Poslední úprava: 26.8.2009.

Napsat komentář

27.8.2009    Zbyněk
Trotak
Ralsko je tak rozlehlé, že by se neprošlo ani za týden, navíc je to pořád ještě docela divočina, takže tam určitě v budoucnu zase vyrazíme.
Odpovědět
Reklama
26.8.2009    Trotak
Zavist :)
Tuhle akci vam uprimene zavidim , preci jen mame to za humny a chteli jsme se zucastnit. Lec terminy jsou sv*ne a my jsme se tudiz prave touto dobou potulovali nekde na druhe strane zeme ...
Tak az bude Ralsko II., tak to snad vyjde, zajimavych mist tam je jeste na nekolik vyletu. (napr. http://trotak.cz/04ralsko/galerie.html)

Tak snad nekdy (Jeseniky ?? :-) ) ahooooj Jirka s Luckou
Odpovědět
25.8.2009    Helča *
Zbyněk
Nevim, jak ostatni holky, ale Dana je trenovana na podobne akce.
:-)


Helca
Odpovědět
25.8.2009    Pepa
Zbyněk
Naprostý souhlas :-)
Odpovědět
20.8.2009    Zbyněk
Ocenění
Z pohledu muže musím smeknout před výkonem přítomných dívek, které se nenechaly udolat ani kilometry, ani terénem, ani vedrem, prostě ženské do nepohody, jakých je málo :-).
Odpovědět